Tak jako každý rok, tak i letos si plánuji začátkem října týden u vody. V době, kdy začínající chlad vyžene sváteční rybáře od vody. Břehy nejsou obklopovány koupáči. Týden relaxu, jen pruty, já a ryby :o) Tedy ještě nějaká ta divoká zvěř, houby a jiní lesní bubáci …

    Po naložení všeho toho harampádí, konečně šťastně vyrážím vstříc divoké přírodě … K rybníku přijíždím k večeru. No jasně, nejdříve nahodit pruty a pak až zbytek :o) Nahozeno, nakrmeno, postaveno, večeře … Na jeden zkouším amury, i když se mi tyto ryby úspěšně vyhýbají, tak snad jednou to přijít musí. Takže žlutá scopexová plovka, a kuku-scopex boilie. A pořádně zakrmit flek. Na druhý klasicky osvědčený Bloody na panáčka a zasypat pár kuličkami Bloodyho. První záběr přichází krátce po setmění. První vlašťovka v podobě menšího kapříka. Na Bloodyho přeci :o) Amuří místo mlčí, ani píp. Za chvíli na Bloodyho krásná plynulá jízda. Po zvednutí prutu ucítím slušný tah a rybě se moc ke břehu nechce. Vychutnávám si výpady slušné ryby a když ji prvně spatřím, tak opravdu slušné. O chvíli už mám kapra pod metrem a je to krásná skorodevadesátka, krásná ryba :o)
Spokojeně se mi usíná …

    Ráno vstávám ještě za tmy, kam? Na dravce přeci, to bych nebyl já :o) No přiznám se, že kapr je v tomto týdnu na třetí koleji. Bez ranní vláčky jako bych nebyl. Takže s rozedníváním už stojím v zátoce a prohazuji vodu před sebou. Netrvá dlouho a už se dívám na krásné okouny a o nedlouho na první slušné štiky. Ráj to pohledět … :o) Při každém náhozu. Při každé záběru, si chrochtám blahem. Neurvale hážu, a i když už cítím, že mi ruce těžknou, hážu dál, a kdybych nedostal hlad, tak tam hážu až do večera :o)) Prostě magor s vláčákem …

    Po vydatném obědě z receptu co taška dala, se věnuji nahánění amurů a hlavně línů, kteří se zde vyskytují. Z taktiky neslevuji a tak amurům co včera. A na líny pop-bloody + PVA s halibutkama, ale místo línů mám záběry od kapříků. Během dne začínám pomalu zjišťovat, že nejsem jediný, kterého napadlo, si dát v týdnu voraz u vody. Do večera je půlka rybníka obsazená a tím se začíná také plnit dno krmením. Je to vidět i na záběrech, kterých mám méně než včera. No, ale neva, záběry jsou, takže dobře je :o) Jen amuří místo stále mlčí.

    Ráno jako včera. Okouni, štiky, nádhera. Jen vláčecí prostor se mi pomalu zmenšuje. V loni jsem tu seděl v týdnu skoro sám, a letos je tu fronta na fleky. Naštěstí je u všech klid a nikdo nehaleká na lesy. Před obědem se skáknu podívat do lesa, jestli rostou? Tak tohle kdyby mi někdo vypravoval, tak bych mu ťukal na čelo. O hřiby v lese doslova zakopávám a tolik pravejch „smrkáčů“ pohromadě už jsem dlouho neviděl. Jsou všude v mechu, trávě, listí, borůvčí, malý, velký, kola od vozu, lesklý, tmavý … Houby rostou všude a na všem. Najdu si dva krásné zdravé kousky, které bez váhání zmastím. Z lesa raději uteču, neb to chvílemi vypadá, že si mě ty houby podaj :o))

    Obalovaný, usmažený hříbek, kdo zná ví, že nic lepšího z houbama není … Jediné co zkazilo lesní procházku, byl všudypřítomný nepořádek. Fakt některý lidi nechápu. To je tak těžký co přivezu, zase odvezu? Není, jak často říkám, dokážu to i já, tak musí to dokázat každej :o) Uklizené místo, a odvoz veškerého odpadu, je samozřejmostí každého slušného člověka, přeci …

   K večeru vzdávám lov amurů a na obi dva pruty dávám Bloodyho. Jen s velkou vrstou obalovačky, tak jak to mají líni rádi :o) A taky, že jo. První padáky nenechají na sebe dlouho čekat, ale vždy zvedám prut do prázdna. A když už se mi podaří ucítit na druhé straně rybu, tak po chvíli spadne. Chyba v montáži? 1-2cm kulička od háčku bude ten problém. Kapříkům to nevadí, ale na podzimní líny je to asi už velká vzdálenost. Jenže poslední večer a lenost mě přemáhá a nechávám montáže tak jak jsou :o) Tak nějak mne to ani netrápí. Vychutnávám si klid a pohodu. Je tu nádherně …

    Ráno se loučím s okouny a štikami, a jako by to věděli, tak dvě hodiny po rozednění je to doslova na hod. Vláčka se vším všudy, ani se nechce, a komu by se taky chtělo, z ráje? :o)) ale musím, a i když jsem lína neviděl, jsem odpočat a šťasten a kdyby to nebylo za devatero horami, tak bych tu byl za týden zase. Díky vodo, díky, ryby, a díky lese za pohodu a klid, za štastný pohodový týden :o)

Text & foto: Přemek