Hlavní strana

Facebook

1Skončilo léto a začalo to správné období na kapry, už jsem si plánoval jednu či dvě víkendovky na naše státní vody a v tu chvíli mi přišla nabídka, vyrazit s kamarády do Maďarska. Jelikož pro mne z neznámého důvodu jim to jeden člen výpravy 14 dní před odjezdem odřekl. Zprvu jsem byl velmi vlahý na tuto nabídku kývnout, ale urputnost mých kamarádu neznala mezí a tak jsem nakonec nabídku přijal. Vše jsem balil a sháněl dost narychlo, ale nakonec jsem vše potřebné získal a tak jsem mohl ke konci září vyrazit na svou první zahraniční výpravu. Nebudu vám lhát, čím více se to blížilo, tím více jsem se těšil a zároveň se i bál, že totálně pohořím.

Nastal den „D“. Sbalili jsme věci, naložili auto a vozejk a vyrazili jsme směr Maďarsko. Před cestou jsme se ještě domluvili, že si na začátku výpravy uděláme krátkou zastávku na Balatonu, ani jeden z nás tam ještě nikdy nebyl a naše zvídavost byla velká. K ránu jsme dorazili na Balaton, ještě byla tma. Vytáhli jsme pouze lehátka, přespali jsme na parkovišti a nad ránem nás vzbudilo řvaní všudypřítomných špačků. To jsme ještě netušili, jaký úchvatný bude pohled na ranní klidnou hladinu Balatonu. Po příchodu na pláž se mi ani nechtělo věřit, že to před námi je sladkovodní nádrž. Cítil jsem se jako bych byl u moře. Byl to opravdu parádní zážitek, a pokud budete mít možnost se i jen na chvíli u Balatonu zastavit, tak neváhejte! Po pár fotkách a krátkém odpočinku jsme již vyrazili na maďarskou státní vodu, kde měla započít naše několikadenní výprava.

Po příjezdu k vodě jsme si šli najít svá místa a začali jsme vybalovat. Ještě před setměním jsem stihl vyvézt své nástrahy. Večer jsme si každý otevřel pivo a chvíli jsme debatovali. Já se snažil maximálně nasát atmosféru a poslouchat kamarády, protože tato voda byla pro mne velkou neznámou. Nikdy jsem o této vodě neslyšel a už vůbec jsem neměl zkušenosti s vyvážením na větší vzdálenosti. Při odbití zvonů jsme se vyčerpaní uložili do spacáku a šli spát. Ráno se probouzím a užívám si krásu vycházejícího slunce u šálku kávy, žádný záběr nepřišel a tak nasedám na člun a jedu hledat vhodná místa. Nic zajímavého v mém sektoru na dně není, až na jedno staré koryto potoka. První věc, kterou proto dělám je, že položím tyčovku hned ke korytu. Toto místo jsem více rozkrmil a druhý prut jsem umisťoval na maximální vzdálenost. Uu tohoto prutu jsem přikrmoval pouze hrstí kuliček. Tato zvolená místa si nechávám a vracím se na břeh. Bohužel další den jsem byl opět bez záběru a počasí mi vůbec do karet nehrálo, i když byl konec září, v Maďarsku bylo přes den jako v létě. Horko, slunce a žádný vítr, prostě nic co by mi alespoň malinko dopomohlo k záběru. A co více bych si mohl přát, třetí den se do mé blízkosti nastěhovali maďarští sumcaři. Tak nějak jsem začínal tušit, že pokud nepřijde nějaká rapidní změna, pojedu domů s velkým zklamáním. Až do pátého dne vše probíhalo stejně, nervy mi už malinko začali pracovat, ale najednou maďarští sumcaři začali balit a po několika telefonátech domů jsme zjistili, že se blíží konečně ta tolik očekávaná změna. Předpověď počasí byla příznivá. Druhou půli výpravy se nám mělo začít prudce ochlazovat a zároveň měl přijít i silný vítr. Proto vše večer ladím tak, abych byl na tuto situaci připraven. Večer opět sedíme s pivkem venku a nevědomky si užíváme poslední letní večer, a to i přesto, že je již říjen. Po odbití kostelních zvonů opět jdeme spát. Nad ránem začínám slyšet, jak vlny omílají břeh. Vyjdu ven a je poněkud chladno, teplota rapidně klesla a vítr začal sílit. Naděje ve mně opět ožila a tak jsem se šel ujistit, zda je člun dobře ukotven. Poté jsem si šel ještě lehnout. Najednou ze spánku slyším krátké pípnutí. V tom se probírám a slyším, jak vítr zesílil. Z příjemného větříku se stal brutální tajfun, který zvedl vlny až tak, že bylo pomalu nemožné vyjet na vodu. V tu chvíli se mi najednou ozval hlásič. Krátké pípnutí následovala krásná jízda. Po přizvednutí prutu přišel silný tah a tak jsem neváhal, naskočil jsem na člun, oroštoval motor co to šlo a vyrazil za rybou. Nevěděl jsem, co mě na vodě bude čekat, nicméně po půl hodině brázdění rozbouřené hladiny, kdy mě ryba provedla snad více, než čtvrtkou nádrže se opět vracíme k místu, kde jsem měl2 položenou montáž. Už jsem si říkal, že jsem zapřáhl sumce, ryba stále nešla ode dna. A to i přesto, že jsem už odhodil veškerou jemnost a přešel na hrubou sílu. Ani jsem si v ten okamžik neuvědomoval, že více než o rybu, bych se měl bát o svůj život. V člunu jsem měl už dost vody z toho, jak jsem přídí rozrážel vlny a neměl jsem na sobě jediný kousek suchého oblečení, ale pud lovce byl silnější. Rybu jsem proto stále pronásledoval. Když jsem se dostal až ke své tyčové bójce, tak se mi podařilo rybu konečně odlepit ode dna, na hladině asi pět metrů od lodi se ukázal neskutečný kolos. Byl to lysec. Sice jsem ještě nevytáhl dvacetikilového kapra, ale u této ryby jsem si byl jist, že dvacet kilo má určitě… Všechno ve mně jásalo a zároveň se i svíralo strachem, aby se ryba nevyvlíkla, ovšem kapr zase zabral a opět se přilepil ke dnu. V tu chvíli jsem souboj zjemnil, tak abych o rybu nepřišel. Ovšem při dalším zvednutí kapra k hladině jsem si byl jistý, že ho podeberu, proto jsem šáhl po podběráku a pomalu se natáhnul za rybou. V  tu chvíli kapr dělá silný výpad a během kterého najednou montáž povolí. Ruku mám za zády, kapr mizí pod rozbouřenou hladinou a já nechápu, co se vlastně stalo. Z tohoto transu se ovšem rychle dostávám. Loď se stočí na bok a málem ji převrátí vlny. Souboj s životním kaprem se najednou pro mne zvrhává v boj o život. Vlny jsou silné a tak nejen že musím mít elektromotor puštěný naplno, ale musím k tomu i pádlovat. Těším se, až budu z toho vodního pekla pryč. Po příjezdu na břeh koukám na slabinu v mé montáži, byla jí šoková šňůra, která se musela načít o nějaký ostrý předmět na dně. Naštěstí to bylo kousíček za uzlíkem ke koncové montáži, takže kapr za sebou nemohl táhnout více než metr montáže. Po souboji s nepříjemnými vlnami prut odkládám k bivaku, a jdu mlčky truchlit na křeslo. Chvíli na to přichází ke mně jeden z kamarádů a ptá se „Co se to tam dělo?“. Vše jsem mu vylíčil. Kamarád se mě snažil lehce uchlácholit a nakopnout mě pár větami. Posbíral jsem všechnu odvahu, co jsem ještě měl, navázal jsem prut a opět jsem vyrazil na vodu, každý metr udřený proti větru byl požehnáním, a i přesto, že to šlo velmi pomalu, jsem se opět dostal na své místečko. Zajímavé bylo toto místo v tom, že dno bylo pokryto černým smradlavým blátíčkem. Jednalo se o plochu přibližně 5x5m. Většina kaprařů se těmto místům vyhýbá, ale já jsem po 5 dnech zoufalství zkusil i tuto variantu. Mělo to i tu výhodu, že v tomto smradlavém blátíčku neničili nástrahy všudypřítomní raci a tak jsem si byl jist, že zde nástrahy leží i po 12 hodinách. Navíc, právě i z tohoto místa zabral ten ohromný lysec. Druhá montáž ležící na dně koryta starého potoka pořád mlčela a tak jsem ani chvilku neváhal. Položil jsem montáž opět do blátíčka, přihodil hrst boilie a lopatku tygřího ořechu a mazal jsem rychle zpět na břeh. Po příjezdu se převlékám do suchého, vařím si kávu a v tu chvíli se mi opět ozývá hlásič, opět je to z blátíčka a opět to vypadá dobře. Ovšem teď už nejsem zbrklý, navléknu se do nepromokavého obleku a vyrážím na vodu, ryba stojí na místě a tak není nutné brázdit vody i v jiných sektorech. Po příjezdu na místo se konečně opřu do prutu a rybu nalepenou na dně se snažím zvednout k hladině, ryba dělá dva silné výpady a objevuje se na hladině. V ten moment vidím krásného dlouhého šupináče tak k 15 kilogramům. V duchu si říkám paráda, tak alespoň něco. Beru podběrák, natahuji se po kaprovi a asi metr před podběrákem se ryba vyřízla. Jako by mi v ten moment někdo dal druhou bombu přímo do čenichu. Jsem už psychicky zničený, aniž bych si uvědomoval jak důležité je být při smyslech. Vlny měly takovou sílu, že mě během souboje opět málem několikrát převrátily. V duchu si říkám, nic se neděje. Znovu se probírám, rychle na vodě přidělávám k montáži nové olovo, vracím se zpět k mému místečku v blátíčku a pokládám montáž. Opět přikrmuji hrstí boilie a lopatkou tygřího ořechu. Vracím se na břeh a po uložení prutu do vidliček se mi rozjíždí druhý prut, první ryba od koryta potoka, hned po zaseknutí cítím, že ryba nemá patřičnou váhu a po pravdě do toho rozbouřeného pekla se mi ani nechce. Kapra tak zdolávám ze břehu. Kousek od břehu ryba začíná malinko zlobit, ale nic závažného. Nakonec úspěšně končí v podběráku. A vida, zase tak malá není a tak mám na podložce první rybu ze zahraničí přesahující hranici 10kg. Udělal jsem si s kaprem pár fotek a pouštím ho zpět do vody. Tento den mi přišli ještě 4 záběry, bohužel ryby se zmenšovaly a tak jsem byl plný očekávání, co se bude dít v noci. Bohužel celou noc se hlásiče neozývají, jediný záběr přichází až dopoledne, opět ryba přes 10kg. Krásný, krátký a vysoký šupináč. Bohužel prší a tak focení není možné a já kapra pouštím zpět do vody. Odpoledne mi přichází ještě jeden záběr. Bohužel, i když pod háčkem mám 2x 30mm boilie, tak kapr váží +- 5 kilogramů a tak ho pouštím hned z lodi. Večer se začíná ochlazovat a rázem během tří dnů se z léta stává velmi ošklivý a chladný podzim. Montáž v blátíčku stále mlčí a poslední ryby přišly všechny od koryta potoka. Bohužel pro mě, ryby patří do sorty, kterou nechci. A tak ještě večer oba pruty předělávám na kombinaci, u které jsem si jistý, že mi ve vodě vydrží i více než 48 hodin a která mi přinesla záběr od větších ryb. Touto kombinací je bloody krab 30mm + bílá pop up pepř. Obě montáže převážím k večeru, kdy se vítr trochu uklidní, ke každé montáži přihazuji hrst boilie o průměru 24mm taktéž bloody krab a k tomu lopatku tygřího ořechu. Večer se nic neozývá a tak jdu v klidu spát, v noci opět slyším, jak sílí vítr, ale žádný záběr stále nepřichází. Ráno se probouzím a dělám si kafe. S kamarády ráno u kafe probíhá konverzace na téma počasí, jeden z nich kouká na předpověď a hlásí, že večer se k nám má přihnat nějaká silná bouře. Ani si nedovedu představit, jak moc se může počasí ještě zhoršit, jelikož na vodě už je to teď doslova „o život“. Nicméně i tak se chystáme na možnost menšího tornáda a vše uklízíme. Bivaky připevňujeme, jak to jen jde. Dokonce si k bivaku dělám i pár dřevěných kolíků, abych měl bivak opravdu pořádně ukotven. Ke člunu přivazuji taktéž ještě jedno pojistné lano, kdyby náhodou to stávající člun neudrželo. Blíží se odpoledne, vítr trochu utichá a po rychlé domluvě s kamarády se rozhodujeme pro večerní dýchánek s Jim Beamem a maďarským vínem. K večeru se obloha zatahuje a vítr uklidňuje, vypadá to, že to bude mít dramatický nástup. Asi o hodinku později už to začíná, ale v tom mám záběr, bohužel po pár metrech se ryba vypíná a tak už mám jen jedno želízko v ohni, kamarádi jsou na tom podobně a tak bereme příposlechy s sebou a jdeme maďarskou výpravu řádně zapít. Jak tak si sdělujeme postřehy a při tom popíjíme, tak zároveň i slyšíme z bivaku, jak vítr sílí a že venku to je už pořádný mazec. Dopíjíme poslední láhev a já jdu zpět do svého bivaku, přebíhám rychle, nejen že vítr nabral neskutečnou sílu, ale taktéž začíná pršet. Lehám si do spacáku a v mžiku oka usínám, najednou mě ze snu budí krátké pípnutí, toto pípnutí následuje jízda a tak se rychle dostávám ze spacáku, navlékám si nepromokavé hadry a holiny. Vybíhám z bivaku a najednou vidím, jak se mi vlny lámou o pruty s hlásiči, nechápavě pohlížím na prut a v hlavě mi běží jen myšlenka, že i když to bude velká ryba, nebudu za ní moct vyjet na vodu. Zvedám prut a snažím se rybu přitáhnout ke břehu a v celku se mi to i daří. V tom momentě mě ale zároveň bičuje silný vítr a vlny. Asi po čtvrt hodině je ryba u břehu a dělá dva silné výpady, nicméně na třetí se už nezmůže a tak ji podebírám. Ani nevím kolik je hodin. Jsem ještě trochu znavený z večerních oslav, a tak kapra nesu na podložku, kapr je neskutečně dlouhý, nicméně váha už mu chybí. Kapra dávám do saku a jdu pro kamaráda, aby mě 3vyfotil. Bohužel je dost těžké ho vzbudit, ale o chvíli později vstává a udělá mi pár fotek. Ještě kapra rychle převážím, má 12 kilogramů a jde zpět do vody. Jsem šťastný, že alespoň takováto ryba přišla, protože konec se už blíží a s kapry to nebyla žádná sláva. Jdu spát. Ráno se probouzím a stále panuje silný vít. To komplikuje mé plány s výjezdem na vodu, který stále není možný. Dávám si kávu a v klidu snídám. Najednou vítr začíná utichat a tak rychle beru prut a vyrážím na vodu. Povedlo se mi ho vyvést a tak beru i druhý a také ho vyvážím, v momentě položení druhé montáže vítr zase začíná sílit. V klidu ještě stíhám dojet ke břehu. Máme před sebou poslední dvě noci a tak tajně věřím, že přijde ještě nějaká ryba. Bohužel tento den a noc už nic nepřichází a druhý den ráno po probuzení zjišťuji, že teploty velice klesly, ráno už si oblékáme zimní bundy a kulichy, venku to už vypadá, jako by začínala zima. I když se vítr uklidnil a hladinu jen lehce česal, stále jsem byl bez záběru. Mám chuť jet převést pruty, ale nakonec se rozhoduji převést jen jeden. Druhý tam nechávám ležet v blátíčku a k večeru si už pomalu balím věci, jelikož druhý den ráno balíme a jedeme domů. Večer utíká, stmívá se a já zalézám do bivaku, jelikož teplota strmě klesá. Vítr se začíná utišovat a já usínám. Ze snu mne budí až padák, vítr už není, hladina je jak zrcadlo a tak vyrážím na vodu, jelikož tento záběr opět přišel z blátíčka. Pomalu jedu k místu, kde jsem měl montáž položenou a lehce domotávám, tak aby byl vlasec pořád lehce napnutý. Při příjezdu na místo položené montáže zjišťuji, že ryba se z místa vůbec nehnula. Tak domotávám vlasec a začínám rybu zdolávat, ryba se drží na dně a dělá jen krátké výpady. Nevím, co mohu očekávat. Styl souboje je velice divný a v tu chvíli ryba povolí a jde ochotně k hladině. Na té se mi ukazuje krásný lysec a tak mu jdu opatrně naproti s podběrákem a lehce ho nasvěcuji čelovkou. Kapr už žádný výpad nedělá a končí na dně podběráku. Jsem tak strašně šťastný, že se mi povedla ještě ryba před odjezdem, že ani montáž znovu nepokládám a jedu rovnou na břeh. Jakmile dorážím ke břehu, koukám na kapra a vypadá v celku dobře, nejen že je zajímavý posazením svých šupin, ale váhově vypadá velmi slibně. Jdu proto pro váhu. Kapra převážím a jdu probudit kamaráda, aby mi udělal pár památných fotografování. Po focení kapra pouštím a cítím velice blahý pocit na duši. Mise splněna a tak ještě cítím naději, dávám do kupy montáž a vyvážím jí zpět do blátíčka a jdu spát. Ráno se probouzím, venku je už příšerná zima. Dělám si kávu a sleduji klidnou hladinu. V ten moment mi zvoní budík a jsem nucený balit. Po zabalení věcí a naskládání všeho do auta se loučím s touto vodou a vyrážíme společně zpět domů. V hlavě se mi po cestě honí myšlenky, jak to rychle uteklo a co jsem mohl změnit, abych byl úspěšnější, ale i tak jsem spokojený.

K celkovému závěru, je nutno podotknout, že tato výprava nedopadla jako z říše snů, ale nebyla ani velkým propadákem. Jsem si vědom, že na takovéto výpravy nejsem dostatečně vybaven a snad ani psychicky připravený. Nejednou jsem musel zvažovat, jestli mám riskovat a jet na vodu, anebo zachovat klid a snažit se přežít ve zdraví. Samozřejmě většinou vyhrála vždy moje nemoc, nebo chceteli vášeň a byl jsem ochotný riskovat i život, jen abych udřel nějaké to kapřisko. Jsem si ale vědom i toho, že pokud bych to nebyl ochotný riskovat, neulovil bych snad žádnou rybu. A i o tom, to často je. Pokud není člověk ochotný si šáhnout až na dno svého odhodlání a nemá podporu svých taktéž stejně „chorých“ přátel, nemůže slavit úspěch. Úspěchem v této výpravě pro mě byla jakákoli ryba přesahující hranici deseti kilogramů a tak nemohu říci, že jsem pohořel, i když jsem přišel o dvě nádherné ryby. A tím bych se chtěl s Vámi rozloučit a popřát hodně úspěchů a krásných chvil u vody. „Petrův zdar!“

  • 1
  • 2
  • 3
  • 4