Hlavní strana

Facebook

Po dvou letech plánování a domlouvání to konečně vyšlo, a já mohl vyrazit v půlce září na moji první týdenní výpravu na svazové jezero do Francie. Kamarád zde již rybařil, a tak nebyl žádný problém se zakoupením povolenky a vcelku rychle jsme se dostali k vodě.

Celé jezero bylo, až na pár vláčkařů s loděmi, prázdné, a my si tak mohli bez problému vybrat lovné místo, kterých zde není mnoho. I když při pohledu na velice rozlehlé jezero s několika zátokami bych čekal opak. Místo jsme si vybrali na centrální části, kde jsme mohli pruty rozmístit do různých hloubek a vzdáleností. Poslední prut jsem zavážel až pozdě za tmy a už jsem netrpělivě čekal na první záběr. Hlavou se mi honily myšlenky typu, jestli nepojedeme domů bez záběru, či kolik a jestli vůbec nějaké kapry vytáhneme.

Napětí ze mě opadlo hned první noc, kdy mi hlásič rozezněla plynulá jízda, takže hurá na člun. Zanedlouho se mi v podběráku objevil krásně stavěný 14,5kg lysec. Na začátek to byla paráda a velká radost z prvního francouzského kapra.

Další den jsem byl bez záběru, a tak jsem se více zaměřil na umístění montáží a volby nástrah. První kapr zabral na dvě kuličky Chilli losos 24mm, takže to byla jasná volba. Na druhý prut jsem nastražil opět Chilli losos 24mm, ale tentokrát s popkou stejné příchutě. U zbylých dvou prutů jsem kombinoval boilies Spice fish s popkou a Bloody craba s pepřovkou. Ke každé montáži jsem vždy přihodil pouze tři hrsti totožného boilies, plus hrst tygřích ořechů.

Do úterý, kdy denní teploty dosahovaly 30 stupňů, se mi povedlo chytit pouze jednoho kapra okolo 12kg a krásného 50cm lína. Ale už od odpoledne byl hlášený přechod studené fronty, postupně se zatáhlo a začal foukat silný vítr přímo na nás. Na to jsme přesně čekali a věřili, že nám to nafouká ryby ze zátok přímo před nás, na volnou vodu. A nemýlili jsme se. Tato bezesná noc, kdy jsme jezdili na člunu zdolávat a rovnou zase vyvážet pruty, skončila až časně ráno, kdy se už obloha opět vyjasnila, a záběry ustaly. Povedlo se mi chytit pět ryb od 11kg do 16,5kg. Adrenalin nám ještě v krvi stoupl na maximum poté, co velké neosvětlené letadlo nám při zdolávání kapra ze člunu, přelétlo jen pár desítek metrů nad hlavou.

Po ranním focení a převezení všech prutů jsem se z posledních sil vydal do bivaku na pár hodin prospat a načerpat nové síly. Odpoledne po probuzení jsem si uvařil konečně teplé jídlo a na oslavu otevřel francouzské víno z místního obchodu. Při druhém hrnku vína se rozezněl příposlech a já opět pln energie sedám na člun a jedu za rybou. Při daleké vyvážce není dopředu moc znát, o jak velkou rybu se jedná. Až po přijetí nad rybu zjišťuji, že se jedná opět o pěkného kapra šupináče, kterých zde na jezeře moc není. Po delším boji končí v podběráku další krásný kapr s váhou přes 16kg. Po dvou hodinách přichází další záběr v podobě dlouhého, ale nízkého lysce s velkou šupinou uprostřed těla. V noci už se nic neodehrálo, a tak jsem si mohl dopřát dlouhý spánek.

Ve čtvrtek ráno mě probouzí pípnutí příposlechu, ale jízda se nekoná. Po pár minutách se pípnutí opakuje a já v domnění, že na prutu vyvezeném úplně vpravo podél rákosí visí cejn nebo lín, sedám na člun a jedu prut převézt. Jenže při namotávání šnůra najednou změnila směr prudce do leva a po vymotání se ze tří prutů jsem na jednou ucítil silný tah ryby a já si tak mohl při východu slunce užít další parádní souboj s téměř 16kg lyscem.

Během dne začal zesilovat vítr a dle předpovědi měla přes noc přecházet další studená fronta. V noci se přehnala bouřka s deštěm. Až do pátečního rána se záběr nekonal. Ráno po probuzení zjišťuji, že fouká velmi silný vítr, který má přes den ještě zesilovat. Velké vlny už nám nedovolili převést pruty, a tak jsem doufal, že nástrahy pod háčkem ještě do večera, kdy má vítr slábnout, výdrží a nerozbijí je menší ryby. Nedalo mi to a dva nejblíže vyvezené pruty jsem ze břehu stáhnul a pokusil se je aspoň nahodit. Jenže v silném protivětru jsem byl bez šance a pruty jsem mohl akorát opřít o bivak.

V pravé poledne se najednou brutálně rozjel jeden ze dvou zbylých vyvezených prutů, které byly ve vzdálenosti přes 400 metrů na volné vodě. Když jsem doběhl k prutu a zvedl ho z vidliček, cítil jsem na druhém konci neskutečný tah ryby, ale ze břehu jsem neměl šanci rybu přitáhnout. S kamarádem jsme si řekli, že i přes půlmetrové vlny zkusíme rybu zdolat ze člunu. Po ujetí pár metrů proti vlnám, kdy jsem seděl vepředu u špice a byl jsem celý mokrý od vody, která narážela na člun. Nás vítr odfoukl stranou, ale ryba jela stále dál od nás. V tu chvíli najednou tah prudce povolil a šnůra se prověsila. Po pár nadávkách dovíjím poslední zbytky šňůry a zjišťuji, že háček nevydržel extrémní tah a zlomil se. Za použití vesel a motoru jsme nakonec byli rádi, že jsme se dostali v pořádku zpět ke břehu. Až tam mi začalo docházet, jak velká ryba to mohla být a že jsme se kvůli ní mohli i utopit.

V prsačkách jsem stál po kolena ve vodě a koukal na poslední vyvezený prut, který mi zůstal na vidličkách. V hlavě jsem měl pořád předchozí zklamání. Když v tu chvíli se najednou rozjel i poslední prut. Ve vteřině ho držím celý rozklepaný v ruce a nevěřícně koukám, jak se točí cívka. Jenže co teď? Vítr byl zrovna na maximální síle a jít na vodu by byl opět hazard se životem. Nezbývalo než zkusit rybu zdolat ze břehu. Dotáhl jsem brzdu a zkoušel ji pomalu přitahovat ke mě. Trvalo to přes půl hodiny, než jsem jí mohl ve velkých vlnách podebrat, aniž bych pořádně věděl, co a jaká ryba to je. S napětím jsem zvedl podběrák a uviděl jsem obrovské břicho parádního lysce. Dal jsem ho na podložku a zíral, jak je sice krátký, ale neskutečně široký a vysoký. Při vážení se ručička váhy přehoupla těsně přes magickou hranici 20kg a já byl v tu chvíli neskutečně šťastný. Po nafocení ihned kapra pouštím. Chvilku jsem ho proti velkým vlnám musel držet, než se z náročného boje vzpamatoval a odplul zpátky, kam patří.

Odpoledne se spustil déšť doprovázený stále silným větrem a já už neměl ani jeden prut vyvezený. Večer se setměním už přestalo pršet a vítr se zklidnil. Do úplné tmy jsem stihl zavést pouze dva pruty na místa, odkud jsem měl nejvíce záběrů a kterým jsem stále hodně věřil. Čekala nás poslední noc. Bohužel už jsem se záběru nedočkal, ale byl jsem nakonec rád, že jsem si před balením a dlouhé cestě domů mohl odpočinout. Byla to nesmírně náročná, ale úžasná výprava. Doufám, že se za francouzskými kapry ještě v budoucnu vypravím a bude zase na co vzpomínat. Takže, třeba zase někdy příště.....

  • 1
  • 101
  • 103
  • 104
  • 111
  • 112
  • 113
  • 114
  • 121
  • 122
  • 123
  • 2
  • 3
  • 31
  • 32
  • 33
  • 41
  • 51
  • 71
  • 73
  • 74
  • 81
  • 82
  • 83
  • 91