Ani letos jsem nevynechal a poslední týden v říjnu jsem strávil u vody. Je to pro mne takové zakončení kaprové sezóny, kdy naposledy vytáhnu všechen ten karp vercajk, abych ještě zkusil ulovit nějakého kapříka, lína. I když, kdo mne zná, tak asi tuší, že jsem spíše trápil okouny, štiky, než kapry :o) A jako vždy jsem si ten pobyt v přírodě náramě užil :o)
Netrpělivě jsem čekal na začátek září, kdy většině rybářů končí prázdniny a dovolená. Když jsem v pátek po práci dorazil k řece, tak mě mile překvapilo, že v okruhu dvou kilometrů nebyl ani jeden rybář. Což mne potěšilo, že si užiji u vody klid. Po klasických přípravách a nahození jsem plný spokojenosti čekal na záběr. První pípnutí přišlo až v sobotu kolem oběda. Nějak jsem tomu nevěnoval pozornost, ale po pár minutách jsem slyšel další pípnutí. Zjistil jsem, že se má montáž nejspíš nacházela mimo krmné místo. Do člunu jsem nasedl v domnění, že se jedná pouze o vodní trávy, které proplouvají řekou. Do poslední chvíle jsem netušil, že bych mohl mít na prutu rybu. Byl jsem na šokovém vlasci a najednou se mi u hladiny ukázalo obří tělo lysce. Jediné štěstí, že jsem měl v člunu podběrák.
Tak jako každý rok, tak i letos jsme si dali k podzimu lehký srázek. Něco opekli, něco vypili, pobavili, hlavně nic neřešili ;)
