Na Brodský závody jezdíme rádi, je tu pohoda, klid a dobrý jídlo. Nemůžeme tedy vynechat ani ty letošní. Po vřelém přivítání panem Hrstkou, díky kterému se tyto závody pořádájí, se dočkáme losování. Nějak se s tím nepářu a vytahuji flek č.2. Na Ondru jdou mdloby, neb to není místo, na kterém by se kdy pořádně zachytalo, ale co, nějak se s tím jako vždy popereme. Nečekáme a rychle se přesuneme na místo, do začátku závodu chybí hoďka, tak akorát čas všechno přichystat. Vše do 12:00 stihneme a tak s výstřelem to tam můžeme valit. Strategie je pro nás v tuto chvíli jasná, prostřední pruty do zakrmeného, krajní pruty blíže. I přes perfektní přípravu se však do večera nic neděje. Což o druhé straně nelze říci, tam je co chvíli vidět nějaký ten ohnutý prut a podběrák ve vodě. Zatím jsme v klidu, věříme v noc a ráno.
Jaro je konečně tady, prodloužený víkend před námi, předpověď počasí více než příznivá a tak už zbývá se jen rozhodnout, kam za kapry vyrazit. S kamarádem se po několika telefonátech rozhodujeme vyrazit na horní tok Labe. Již v minulých letech jsme na této lokalitě rybařili a tak víme, že zde není rybaření jednoduché. Ve vodě se skrývá mnoho vázek v podobě potopených stromů, keřů a ostrých kamenů. K tomu všemu řekou často proplouvá spoustu nečistot. Kapři z řeky bývají obvykle velmi bojovní, a tak není vůbec jednoduché takového kapra zdolat. Přes všechny tyto složitosti nás tato řeka opravdu láká, protože každý zdolaný kapr na této vodě má pro nás opravdovou cenu.
Na místo se dostáváme v podvečer, slunko už tolik nepálí a tak se nám alespoň dobře staví základní tábor ...
Pár dní před víkendem a nikdo z nás neví, kde bude o víkendu nahánět kapříky. Nakonec se všechno sešlo tak, že jsme se všichni potkali na stejné vodě a jak se říká, neplánované akce jsou nejlepší, tak za sebe mohu potvrdit, že ano, jsou :o) Ondra s klukama mají jako vždy dostatek čerstvě nakouleného boilie, takže zbytek party se nemusí o nic starat a jen doufat, že to kluci připravili dobře :o)
První večer a noc zkoušíme nedipované boilie různé příchutě. Nejvíce se osvědčuje příchuť krev a velikost 16mm. Já zkouším halibutky, Kuba jahodu, Zdenda plovoučky, ale vše se v celku míjí účinkem. Prostě krev jede. Nehrajeme si na hrdiny a po vzoru Ondry a Jirky, do toho jdeme taky na krev :o) V noci si každý zdoláme několik menších kapříků, ale žádný zázrak to není. No, ani se není čemuž divit, když má voda teplotu rampouchu.
Jen pár fotek, pro mnohé z vydařené výstavy. Kdo nebyl, prohloupil. Bylo se na co dívat, na co šahat, k čemu čuchat :o)
Přesun na místa, rychle postavit, sestrojit, nastrojit, ustrojit, umíchat a čekat. Výstřel zahájí závod a nám dovolí vyjet na vodu a zkontrolovat jak to před námi vypadá. Nějaká trvdší místa před námi jsou, ty označujeme bójkou. Do menší zátoky nezajíždíme, aby jsme nepoplašily najeté ryby, které se tam ukazují. Označeno, nakrmeno, nahozeno, teď jen čekat co se na nás přijedepodívat jako první.
Ondra s Kubou mají také vše vyřízeno a dle prvních pohybů po břehu, mají první kontakty s rybou. Přeci jenom je ještě stále docela teplo a příjemně, a tak se nějaké ryby v zátoce drží. Je jasné, že chtějí využít každé příležitosti, dokud ...